Homokynologicus

kynologicus, čili člověk - kynolog, je poměrně hojným poddruhem člověka moudrého (Homo sapiens).

 **Popis: ***

Morfologické rozdíly mezi člověkem moudrým a kynologem jsou nepatrné.

Výrazné odlišnosti zaznamenáme pouze v oblečení. Kynolog se nejčastěji vyskytuje v riflích, šusťákové soupravě, maskáčích, kraťasech a  botaskách, ve společenském oděvu jen velmi sporadicky (např. na  výstavách). Oblečení bývá obaleno odumřelými chlupy a bahnem.

 **Výskyt:**

Zatímco Homo sapiens je takřka kosmopolit (tj. vyskytuje se hojně po celém  světě), s kynologem se setkáme na výstavách, svodech, bonitacích, závodech, agility, kynologických cvičištích, střihačských soutěžích a v  přírodě.

Kynologové žijí ve smečkách.

**Etologie (chování):**

Kynologové jsou družní, hovorní (pokud se hovor týká psů), mají smysl  pro humor a nebývají přemrštěně čistotní. K ostatním lidem se chovají nevšímavě, ale v případě verbálního nebo dokonce fyzického napadení  okamžitě tvrdě zakročí. Zatvrzelému a agresivnímu odpůrci kynologie může  být rozzuřený kynolog velmi nebezpečný, zejména je-li podpořen smečkou  jedinců svého druhu, případně druhu Canis familiaris (pes domácí).

    K příslušníkům vlastního druhu jsou kynologové velmi přátelští, ochotně se podělí o potravu, nikoliv však o tituly na výstavě. Ve výstavním  kruhu nebo v různých soutěžích se z kynologů stávají rivalové, kteří  dovedou bojovat velmi  tvrdě a ne vždy čestně. Třebaže jsou kynologové v  jádru dobrosrdeční, nic je nepotěší tolik, jako když si konkurence koupí  psa, kterému nenaroste zub.

    Kynologové rádi fotografují. Důvodem je potřeba zdokumentovat krásu,případně výkon svých psů. Psy fotografují převážně ve výstavním postoji, visící na rukávu, případně obklopené získanými poháry. Často fotografují  i psy svých soupeřů. Snímek cizího exteriérově kvalitnějšího psa je pak  příčinou kynologových depresí.

 **Způsob života:**

Kynologové nejraději obývají osamoceně stojící objekty s velkým  pozemkem.

Mnoho kynologů je však vzhledem ke svým finančním možnostem  nuceno žít i v oblastech hustě osídlených druhem Homo sapiens. Takoví  kynologové jsou zpravidla nešťastní a frustrovaní, neboť okolní  prostředí je omezuje v jejich přirozených potřebách, mezi něž patří  např. život ve smečce, značkování teritoria a volný pohyb. Držení  kynologů ve městech a na sídlištích lze bez nadsázky definovat jako týrání.

    Obytné prostory kynologů se vyznačují charakteristickými rysy. Koberce (pokud se vyskytují), bývají skvrnité a nábytek je ohlodán, stejně jako  dveře.

    Výška okusu odpovídá kohoutkové výšce chovaného plemene, stejně  jako velikost stop na ložním prádle. Na zdech se hojně nacházejí krátery  Ngorongoro.Veškeré bytové textilie jsou pokryty dlouhou, případně  krátkou srstí. Jen výjimečně jsou bezsrsté, propadl-li kynolog kouzlu  naháčů, pudlů, nebo jiných nelínajících plemen.

       Navštíví-li kynologa průměrný příslušník druhu Homo sapiens, je šokován, uslintán, umazán a ochlupen. Jen obtížně si hledá místo na slunci, nebo lépe řečeno na sedací soupravě. Ve všech obytných prostorách se hojně  vyskytují pískací hamburgery, míčky, gumové slepice a kosti z buvolí  kůže v různém stadiu rozžvýkanosti.

    Koupelna kynologa je zavalena lahvičkami se šampony, kondicionery, balzámy, prostředky na růst srsti, proti lámavosti, proti statické  elektřině, proti blechám, pro lesk srsti, na čištění očí, uší, zubů, na  odstranění zacuchanin a na zvýraznění barev srsti, případně na  odstranění nežádoucího barevného nádechu srsti. Hygienické prostředky  samotného kynologa se omezují na mýdlo s jelenem a kartáček na zuby.

    Pokud k obydlí kynologa patří pozemek, nese i on charakteristické rysy.

 Kolem řádného oplocení vedou bahnité stezky, na pozemku se nevyskytuje žádná živá drůbež a žádné záhony. Samotnou kapitolou je dopravní  prostředek kynologa, jeho osobní vůz. Obvykle bývá z pochopitelných  důvodů typu kombi a v nákladovém prostoru se povalují vodítka, košíky,  pešky či různé postroje. Auto je zřídkakdy umyto a jeho blatníky jsou  často to jediné, co v blízkosti  kynologa a jeho smečky dokázalo bez  úhony vykvést. Na zadním skle nacházíme pak obvykle samolepku s rodinným  miláčkem, takže před výstavou si stačí projít parkoviště a máme zhruba  představu o zastoupení jednotlivých plemen. Automobilu nevěnuje kynolog  žádnou zvláštní pozornost, protože pro něj neznamená skutečně nic jiného  než dopravní prostředek.

 **Potrava: ***

Kynologové se zřídka vyskytují v místě svého trvalého bydliště, a tak  se obvykle živí potravou dostupnou na kynologických akcích. Nejčastěji  to jsou pikadory, bramboráky, langoše, kuřecí stehna, klobásy, zmrzlina  a pivo.

    Ani doma nevěnují přípravě vlastní potravy zvláštní pozornost,  zohledňují zejména finanční a časovou nenáročnost pokrmů.

 **Rozmnožování a pohlavní dimorfismus:** 

Skutečnost, že děti nelze vystavovat, používat k aportování kachen, ani  zapřahat a i jejich základní výcvik je náročný a s nejistým výsledkem,  je důvodem, proč samičky kynologů, kynoložky, mají jedno, maximálně dvě  mláďata. Výchovou ve smečce je dán perfektní základ pro to, aby z dětí  vyrostli dokonalí kynologové. Smečka zpočátku mládě kynologa bezvýhradně  chrání, postupem času vychovává a vštěpuje mu základní pravidla slušného  chování.

    Časem si mladý kynolog dokáže vybojovat v hierarchii smečky svou pozici  a připravuje se tak na okamžik, kdy se stane, hned po rodičích, nejvýše postaveným jedincem. Matce - kynoložce, tak odpadá spousta práce a  začíná se věnovat svému mláděti intenzivněji v okamžiku, kdy ho lze  přihlásit na soutěž Junior handling, zasvěcovat ho do výcviku nebo  úpravy psů.

    Kynoložky se výrazně odlišují od samic druhu Homo sapiens. Sejdou-li se dvě ženy moudré, proberou spolu manžela, děti a Esmeraldu, sdělí si vzájemně nové

# # # recepty z časopisu Tina a na závěr se shodnou, že ta nová  blůzička paní Vopršálkové je skutečně rozkošná. Dvě kynoložky spolu  dovedou klábosit rovněž zcela neúnavně celé hodiny, ale obsah jejich  rozhovoru je diametrálně odlišný.

    Téma "manžel" zcela vynechají, o  dětech se zmíní jenom potud, pokud zaznamenaly nějaký kynologický úspěch  a dále hovoří výhradně o tom, jak Aris (Chanel, # # Brit, # # # Simon, Ayka)  dopadli na výstavě (bonitaci, závodech), proberou receptury krmiv a  vzájemně se shodnou na tom, že ta fena, co si Vopršálková přivezla z USA určitě nestojí za ty peníze, poněvadž je strmá na zadek , nemá chlupy, má světlý oko a ten pohyb taky nic moc.

Muži - kynologové diskutují o stejných tématech jako kynoložky, zatímco muži Homo sapiens hovoří výhradně o sexu, fotbale a politické situaci.

    Žena kynoložka si nikdy nestěžuje, že nemá co na sebe, ale stěžuje si,  že nemá co vystavovat, co cvičit nebo s čím závodit (všichni psi už mají  všechny možné tituly a zkoušky, je třeba koupit nového, nebo si nechat  štěně). Manžel kynoložky musí být srozuměn s tím, že když se vrátí z  práce (a najde čirou náhodou manželku doma), na kuchyňském stole nestojí  teplá večeře, ale pes a drahá polovička nesvírá v ruce vařečku, ale  kartáč, nůžky nebo trimovací nůž.

    Jak už bylo výše uvedeno, kynoložky nesledují stupidní televizní  seriály, ani nečtou slaboduché románky, ale po večerech studují odbornou  kynologickou literaturu, ročenky, zpravodaje a katalogy. Znají perfektně  rodokmeny a výsledky psů svých přátel, ale dělá jim potíže vzpomenout  si, jakého # pohlaví jsou kamarádovy děti. Vaří levně, rychle, nepříliš  chutně a málokdy.

Jejich specialitou jsou chlupaté knedlíky, chlupatá  sekaná a chlupatá polívka z pytlíku.

    Pohlavní dimorfismus je u Homo kynologicus nevýrazný, protože  příslušníci obou pohlaví se stejně oblékají a chovají. Pakliže  kynoložka, nebo kynolog mají za životního partnera obyčejného  příslušníka druhu Homo sapiens, nastává boj, který končí často rozvodem.

    Jen v ojedinělých případech lze udělat z obzvlášť tvárného jedince člověka moudrého kynologa, ale stojí to spoustu času, energie a nervů a  mnohem lepší je se nežádoucího partnera zbavit a oženit či provdat se za  kynologa.

    Některé ambiciozní kynoložky si však záměrně pořizují manžely -nekynology.

Důvodů je několik. Manžel - nekynolog nepředstavuje žádnou  konkurenci v kruhu ani na závodech, nemá odlišný názor na výběr krycího  psa (protože nemá žádný) a nezabírá si pro uspokojování svých  kynologických potřeb nejnadějnější psy chovatelské stanice. Na druhou  stranu s ním nelze rozumně pohovořit, neboť dysplazii považuje za  plemeno a Junior handling za prodej štěňat. Když si pak kynoložka  uvědomí, že takovýto manžel zabere v posteli stejně místa jako dospělý barzoj a sežere toho bezmála tolik jako  dva barzojové, nezřídka má chuť podat žádost o rozvod. Důvodem, proč to neudělá, bývá  skutečnost, že potřebuje někoho, kdo by zvedal psy do vany, fungoval  coby tažná síla při transportu výstavní klece a v neposlední řadě to  všechno sponzoroval.

 **Řády: ***

Druh Homo kynologicus se dále dělí na mnoho dalších řádů, např. Homo kynologicus var. drillus (člověk - výcvikář), Homo kynologicus var.

musherus, Homo kynologicus var. agiliticus, atd. Řády se dělí na čeledě, lidově zvané např. ovčáčkáři, pudlaři, chrtaři, dogaři, atd. Některé čeledě mají své podčeledě, např. chrtaři se dále dělí na vipetáře,  barzojáře, atd.

Jednotlivé řády, čeledě a podčeledě se od sebe v  maličkostech liší # (výstroj, výskyt, chování), ale výše popsané základní  rysy druhu Homo kynologicus jsou zachovány.

Závěr:

Příslušníci druhu Homo sapiens, kteří se povýšeně nazývají "normální lidé"

pevně věří, že se jim podaří nejrůznějšími sankcemi a utlačováním  kynology vyhubit a vytlačit na okraj společnosti. Navzdory jejich snahám  nejsou kynologové ohroženým druhem. Jako jediní savci se dokáží  rozmnožovat také nepohlavně, a to nákazou. K ní může dojít u kohokoliv  (zejména u dětí a mládeže, a to i protikynologicky naočkované). Největší  ohniska nákazy jsou na kynologických akcích.